Kanál Dunaj – Odra – Labe se vrací ze země zapomnění. Připravme si peněženky.

Ministerstvo dopravy vážně prověřuje možnost výstavby megalomanského projektu kanálu tří moří. Už nyní je dobré mít na paměti, že předpokládané náklady je třeba u takovýchto projektů násobit, přínosy naopak krátit.

Zástupce Ministerstva dopravy odhaduje náklady na celý projekt na 300 – 400 mld. Kč. To je částka těžko představitelná, jde o cca 1/3 ročního státního rozpočtu ČR. Do roka bude hotova studie proveditelnosti, nicméně zadání jejích zpracovatelů lze už nyní odhadnout – spočítejte to tak, aby to vyšlo. Proč taková skepse? Příklady z celého světa ukazují, že jde o opakovaný jev spjatý s fungováním rozhodovacích procesů v liberálních ekonomikách: náklady se srážejí, přínosy se přeceňují, tak aby se nakonec za veřejné peníze stavělo co nejvíce.

Náklady na tunel Blanka se z původně odhadovaných zvedly z 21 na 37 mld. Kč. Bylo by příliš jednoduché problém smést ze stolu s tím, že za všechno může zkorumpovaný exprimátor Prahy Bém. Ten byl jen jednou z mnoha součástek systému, který funguje v jakémkoliv státě a jehož cílem je zajišťovat financování dostatečného množství veřejných investic. Ve své analýze to výjimečně komplexně ilustroval expert na plánování, Bent Flyvbjerg. Se svým týmem analyzoval 258 dopravních projektů ve 20 zemích, napříč 5 kontinenty. A výsledky byly ohromující. 9 z 10 projektů překročilo původní rozpočet. Dělo se tak napříč všemi státy a nikterak se to nezlepšovalo ani v průběhu 70 let. Podobné odchylky se týkaly i odhadů přínosů těchto projektů.

Závěry jeho analýzy byl následující. Tyto odchylky nemohou být otázkou nečekaných technických problémů, nemožností odhadnout rizika apod. Např. u Blanky se zdražení svádělo na to, že nikdo nemohl čekat, jak bude Praha poddolovaná, kvůli čemuž se objevily problémy s propadáním. Jenže pokud by to tak bylo, musely by se odchylky přeci v čase zmenšovat, naše technologické možnosti a zkušenosti přeci za 70 let výrazně pokročily. Příčinou prodražení projektů i jejich slabších přínosů je tak dle Flyvbjerga něco zcela jiného. Tím je systémová manipulace plánovacích a rozhodovacích procesů.

Vraťme se zpátky ke kanálu Dunaj – Odra – Labe a představme si následující aktéry a jejich motivace. Rejdař od Labe, který půl roku nemůže plout, protože je v řece málo vody. Strojírenská firma, která mu lodě opravuje. Stavební firma, která by tak ohromnou stavbu mohla realizovat. Projektová firma, která by mohla kanál kreslit. Úředník Ministerstva dopravy, který pracuje na odboru drážní a vodní dopravy (ano, takový odbor tam skutečně existuje) a který bude celý proces administrovat. Všichni tito lidé se pravidelně potkávají a sdílejí svůj společný zájem. Chceme plout, chceme stavět, chceme kreslit, chceme rozdělovat peníze. To je přeci naše práce. A tahle parta o ten jeden balík veřejných peněz pak soutěží s dalšími partami bojující o jiné projekty. No to si potom dáte sakra záležet, aby vám studie proveditelnosti vyšla dobře!

Aktuální reportáž k projektu: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10101491767-studio-ct24/417231100240019

Analýza Benta Flyvbjerga: http://flyvbjerg.plan.aau.dk/Publications2007/EPB31PRINT.pdf